DRAGONS AND DUNGEONS II
Motyka
Poblíž pole žil jeden pohledný kluk, kde si obstarával svou úrodu. Jednoho dne k němu přijde krásná dívka od někud. Toulavá. Holku sic u sebe ubytuje a soužijí ale po delší době mu začne lézt na nervy. Zato ona k němu propukne city. Její jediná povinnost byla starat se o domácnost.
Přišla však zima a úroda se zmenšila. Zásoby jídla se tenčily. Musel pracovat na poli i v zimě. Okopával zeminu. Stála nad ním. Ticho. Něco se v něm hnulo. Rozmáchl se a zabodl jí motyku do hlavy. Poté jí tam zakopal a až do konce jeho dnů na ní obdělával půdu.
Tyrani
-“ Vemte to nejdražší, co máte a někam si to schovejte.”
Řekl Hitler a sám se nakonec zavřel do Jantarové místnosti, která byla poslána na dno moře. Ještě před tím si však nechal píchnout prázdnou injekci. Nebo zlatou Pika. Buď umřel na trombózu nebo na předávkování perníkem.
Mussolini měl však připraveného něco jiného. Odzvučněnou místnost s repráky. Měl svou lásku z dětství. Blondýnku. Ovšem ta si našla svou pouliční partu kluků. Jeden z nich byl geneticky opravdový vůdce lidu, ale nestál o to. On si na ni však vzpomněl a lapil ji.
-“Tobě bude patřit muzika.”
Řekl ji a zavřel ji tam. Pouštěl do ní experimentální a binární ultrazvuky. Cyklovala ji z toho hlava. Doslova vibrovala.
Její pouliční parta to však vycítila. Sešli se:
-“Držejí jí v nějakým sklepě hluboko pod budovou a pouštějí do ní ty jeho sračky.”
-“ To není žádnej chlap.”
-“ Vždyť to nemá ani žádný rytmus. Ani jediný buben nebo melodii.
Nakonec ji tam nechal. Zapomenutou. Nad její složkou udělal pouhé gesto rukou. Projekt uzavřen.
Nechali jí tam samotnou. Zažívala tam hodiny a dny smrtící nudy. Jediný, kdo ji nakonec navštívil byla podivná entita humanoida. Měla pocit, že ho znala. Z minulého života.
Nakonec ho dokopali na ulici.
-“ To máš za to, že to nemělo žádný kopáky, mrdko propadlá!”
Plivnul mu na plešku jeho mrtvého těla.
Stalin měl svého syna. Musel však dokázat, že je opravdu tím, kým je. Ocelovým mužem.
Poslal ho tedy do území, které pro něho nechal zvláštně vybudovat. Robotizované město plné automatonů, které měl za úkol zničit.
Stěna
Žil kdysi jeden muž. Byl velmi nadaný. Bavil se ve společnosti opravdových gentlemanů. Tak jako každý, rád si dopřával rozkoš, tak jako každý, kdo mohl. Měl však podivný výběr žen. Byl na černošky. Ne jen z důvodu, že to bylo něco nového, ale také to v něm ukojovalo nějakou temnou stránku jenž v něm dřímala a on se ji zdárně snažil udržet na uzdě. Jednu si oblíbil dokonce natolik, že si ji několikrát vzal. Ovšem, místo jeho temné stránky neudržel na uzdě svůj jazyk a když se společenství gentlemanů dozvědělo, že se sexuálně ukájí na někom jiné rasy, zavrhli ho.
Ze zvyku, že přišel nejen o svůj společenský post, přišel i o spoustu peněz, které ji za její služby ochotně daroval. Nyní ovšem přišel bod zlomu. Pokusila se utéct, ale chytili ji. Nastražil na svou milenku past. Děvku.
Podvázal ji nohy a nechal do ní pomalým mechanismem vsunout hranol.
- nikdy si nebyla dostatečně nahlas, tak mi to teď můžeš vynahradil, pronesl.
Stále mlčela, pouze úpěnlivě potichu vzdychala.
Poté co bylo toto už naprosto zavržení vhodné dílo dokonáno, ho nechal uzavřené někde tam, kde by na to snad nikdo nikdy nepřišel.
Ovšem po čase, dostal stihomam. Jako by to ulice věděla. Jako by ho chtěla napadnout.
Musel se ochránit.
Jelikož byl dosti majetný, rozhodl se, že místo do děvky investuje peníze do státu.
Založil tak daň z nemovitostí, protože cítil, že svým ohavným činem se dostal za hranu zákona a tak si musel krýt záda. Nakonec ho však jeho svědomí zahnalo tam, kam uznal, že patří. Do podzemí. Odebral se tam, nejprve průzkumy a nakonec si tam našel nějaký sklep, prýštící zatuchlinou, která mu tak voněla. Zavřel se tam izolován od všech. Nakonec si sám před smrtí přiznal, že je tu jak v té jeho děvce, ve které to tak miloval. I jeho odporný čin ho nakonec dorazil. Čtyři stěny jeho ten hranol, který jí prošel skrz na skrz její stěnou.
Bohyně lásky
Žila byla kdysi někde v Řecku jedna velice pohledná slečna jménem:
Politea.
Ta byla holku všech sparťanů. Celý městský stát k ní chodil užívat si. Vždy rozzářila obličej každého, kdo se za ní zastavil. Byla tam pro všechny. Panicové se u ní stávali muži a muži si u ní chodívali schladit po dlouhých namáhavých dnech. Poté ale přišli Peršané a celé město se dalo na ústup, jediní kdo se připravoval k boji bylo 300 bojovníků v čele s Leonidem.
To tehdy k ní přišel mladý kluk, Filhelén - osoba neřeckého původu zato příznivec a vlastenec, milující řeckou kulturu, který se více tréninku svalů věnoval přírodním vědám a naukám a ona se zrovna cítila na vrcholu v těch nejlepších letech.
Ten kluk jí tehdy předvedl něco, po čem se do něho zamilovala a on vpodstatě také, jenže čas klapal. Musel se odebrat do jiného, bezpečnějšího města. Plakal.
Zůstala. Musela tam být i pro další muže. Spoustu z nich. Věděla, že po něm už nebude jako dřív. Když však šlo už do tuhého a Peršané byli blízko, Sparťané už tušili, že je to sebevražedná mise a to někteří mezi těmito nejudatnějšími byli i stále mladí muži, kluci. Posledních dnů už odmítala všechny, že musejí cvičit, radovánek bylo dost.
Rozdala se však všem a tak si nakonec řekla o něco neslýchaného. Ať dem před bojem zabijí jí a snědí jí.
Muži po tom však opravdu získali takovost, jenž je všechny stmelila až na jednoho, který utekl, před tím než naposledy snídani. Neboť to zaslechl. Jmenoval se Kratos a ten za to utekl pomstít se bohům, neboť to byla jejich bohyně.
Ovšem, co z nich udělalo její maso byla zuřivost a psychóza nespoutané agrese, která je dovedla až do poslední chvíle v jejich lásce s ní. S Polyteou, jenž se rozdala všem.
Krejčovství
Krejčí o švadlena vždy používají Šicí jehly. Takovýto pár měl vlastní pracovnu či dílnu, kterou často navštěvovali Lakomci. Pracanti je měli rádi, protože jim jako zákazníci přinášeli štěstí. Vždy jako by jim tou jehlou pustili žilou.
Krejčí se Celý život se musí starat o látky a správně s nimi zacházet a rozumět jim. Jak jejich výrobě tak i tomu okolo. Musí to umět snášet, jako by to bylo vejce. Zlaté vejce. Musí vždy mít připravenou nit a vědět, kde pokračovat a kde přestal a kde přestat a kde začít. Tento krejčí ovšem uměl šilhat, neboť se musel dívat na práci druhých, tedy své kolegyně.
Švadlena to měla o dost podobně. Musela si hlídat švy a stejně jako látko-znání, rozumět i záplatám a jehlám. Nejraději používala nůžky neboť si oblíbila střihy. Dvakrát měř, jednou řež. Krejčí měl zahnutou velkou, do které se vešly bavlnky.
Spolupracovali takto až do dnů kdy se jim jejich nástroje navždy otiskly v hlavě.
Rota
V tanku byli 4 vojáci. Rozkaz dostali jediný. Udržovat pořádek na tundře, kde se pohybovali den co den. Jednoho odpoledne ale někde na Uralu našli
Mimozemského mutanta.
Byl vysoký a měl podivné končetiny. Nacož obličej. Měl na něm tři otvory z lidí. Ovšem nebyli to jejich části obličeje. Naopak řitní otvory podobné věncům.
Měl dokonce vlastní palcát a uměl chrlit oheň z jednoho z věnců. Kluci z tanku ho pojmenovali každý po svém. Jeden mu říkal pes, druhý zase krtek, protože byl slepý.
Za nějaký čas se naučil i štěkat - ,,Cát!”
To bylo to, co uměl vyřknout. Kluci ho nechali. Byl to jejich mazlík, jeden z nich byl dokonce přesvědčený, že je to fenka.
Za čas se však vydala sportovní družina jedenácti lidí do hor. Jeden z nich se však rozhodl, že nakonec bude lépe zůstat a pokračovalo jich pouhých deset. Ti někde v horách stanovali a Cát, je objevil. Měl hory na starosti. Byl to podivný exemplář. Bál se jich. Zaůtočil a všechny je ulovil.
To proto aby se stal znovu člověkem a aby dokázal že byl dříve člověkem.
Nazýval by se Věnceslav.
Poté to zjistila rota v tanku. Hledali ho, neboť věděli, že to byl on, kdo to udělal. Byl někde schoulený, zmrzlý. Pokrytý vrstvou ledu.
Jeden z roty zpanikařil. Utrhnul se na něho, za to co provedl té expedici. Po roce hledání ho měli konečně před sebou.
Vystřelil na něj jeden z čtveřice tankovou střelu.
nerost
Někde na východě daleko, se byl nalezen nerost mimozemského původu a s tím byli zazděni 3 lidé. 1 žena a 2 muži. Důvod byl ten, že si tamní vláda nevěděla rady s tím nerostem. Nerost mohl za to, že intelekt lidí dále nerostl. Byli zabednění. Celé obydlení. To tam byl jediný, tvářící se bez střechy.
Kluk z Oděsi, tvrdil o sobě, když přišel. Říkalo se, že jeho máma je Oděsa, kudy prošel.
Jenže se neosídlil, sic si ho vzala k sobě domu jedna ženščina. Nechtěl však sexovat pro děti a tak od ní utekl. Ten nerost zářil zeleně a objevil se ve stejnou dobu jako ten divoký kluk z Oděsy, do kterého se zamilovala. Měl zelené oči. Byl opravdu divoký, utíkal ven po úplňkových nocích a vil stejně jako psy nebo vlci. Pracovala s jedním vypracovaný vojákem na tom případu nerostu a zjistili nebo ona tedy objevila, že ho Musí zavřít do místnosti s tím nerostem. Protože ani ten kluk z Oděsy nerost. Byl jako ta divoká zvěř z lesů.
Zavřeli ho do speciální místnosti s tím zářivým kamenem a sledovali, co bude dělat. Ohříval se u něho a svítili mu stejně tak oči. Pak jí došlo, že to stačilo a že ho mohou pustit, protože to rozpoznala, že vliv záření toho kamene posloužil k tomu, aby se vědomí toho kluka, co uměl vyslovit jenom slovo pluto, rozšířilo. Musela jít otevřít a zastavit to. Jenže ten její kolega jí vlezl do cesty a došlo k boji, ze kterého se jí povedlo nakonec vážně uniknout dovnitř k subjektu, aby ho dostala ven ale pronásledoval ji tam kolega a za ním se ze záhadného důvodu zavřeli dveře. Kluk z Oděsy však před nimi utekl a pověsil se na zeď. Záření nerostu a Tři lidi. Dva muži a jedna žena. Ti zmutovali nebo tak něco, umřeli a vyrostlo z nich něco jako mutant které si vzala na starosti tamnější armáda a ta z něho udělal nástroj na zabíjení a obranu hor.
Nakonec to údajně stejně zastřelili tankem, protože to napadlo výpravu.
Pavouk
Muž se stal silnou osobnosti v okultních znalostech a byl zvolen do čela kultovní skupiny obyvatel, kteří se za ním scházeli za důvodem, že věděl, co se ukrývá za oponou smrti. Dobrovolně si před nimi vpíchl injekci s jedem zmije. Opakovaně upozornil že pokud se mu sérum nedá v dostatečný čas tak umře. Jeho asistentka mu sérum podala a on procitl a vyprávěl o svém zážitku svým obdivovatelům a ti to chtěli zažít také. Smrt jako turistický zájezd.
Domluvili se a v jedno datum, kdy se sešli v početném houfu se otrávili všichni. Byl nyní jako jejich průvodce v posmrtném životě, nebo pavouk a oni menší pavouci v jeho síti.
Asistentky byly připravené rozdat sérum všem a přivodit je znovu k životu ale v ten moment tam přijela policie a domáhala se dovnitř, co se tam děje. Asistentky zpanikařili a policie také. Oživující zastřelili a ty, co utekly pochytali a vyslýchali. Zjistili, že překazili oživení několika desítkám lidí, kteří tak zbytečně umřeli, ale zase je to s tím jejich pavoukem spojilo v dalším životě.
Měli svého pastýře.
Smajlík
Byl jeden agent usměvavý s brýlemi a delšími vlasy do čela.
V domě měl sousedku, co chodil klátit. Manžel ji opustil a nechal jen s její dcerou. Něco jako tehdy on a jeho matka, po které měl byt.
Chodíval jí tedy občas klátit nebo s ní jak se říká slangově pofelit. Pochytil to od dealerů a pasáků či další havěti, se kterými na ulicích trávil čas a potom to chodíval zaprotokolovat do jeho kanceláře ve špionážním zázemí. Vše procházelo do doby než nalezl krtka. Tak se říkalo nějakému zrádci uvnitř jeho úřadu. Odhalil ho a vykopli ho. Jenže krtek se pomstil z pouliční strany.
Této noci.
Tak jako obvykle když navštěvoval sousedku, si s ní ubalil jointa.
-Vzpomínám jak si mi to donesl poprvé prý od kluků z ulic Covent Garden, že to kouří když nemají peníze na šlapky. A pak si někam odjel, myslím že do Ameriky.
- Jo! Do Tennessee, radostně se rozvzpomínal na svou vyhranou cestu v šampionátu za sexem za nějakou hvězdou, která ho vzala v orálu vzhůru nohama a pro něho se to stal tak traumatizující zážitek, že se do toho zamiloval.
- Ty rád píješ whiskey že?
- Jo. A pak se snažím vymýšlet vlastní případy, pokud zrovna nějaký neřeším.
- Jo, od tý doby co jsme spolu přestali šukat si nějakej jinej.
- To je pravda. Musím už běžet. Šel domu a to když už běželi zrádcovi lidi k němu domu a ona je pustila, tak si vzal malou plynovou pistoli a dvakrát se střelil s ní do srdce. Vibrace mu srdce zastavili kardio. Byly to dvě startovací sytě zelené náboje.
Rampouchy
Zorro se nebál lidí ale rampouchů.
Jednou se dostal do potyčky s mladými bandity. Přesně takovými, o kterých snil že povstanou z lidu. Vzal nohy na ramena a unikl do hor. Byla zima. Náhle se ocitl u jeskyně lemované rampouchy pod jejím převisem. Chvěli se, jak se zem třásla. Bylo to 50 na 50.
Kdyby ho zabili, znamenalo by to, že je vyjímečný, neboť by ho nezažil nikdo z těch proti kterým bojoval.
Ze stejného důvodu, když už byl opravdu starý a odebraný někde stranou u svého domu, a pocítil, že ho již už nikdo nenavštíví zlostí na svou starobu bouchnul do zdi domu a ten moment si uvědomil, že ho opravdu pronásledovali jako jeho smrt. I tehdy to bylo ozvěny jeho udusaných kroků, které rampouchy v jeskyni rozvibrovali.
Přesto se ve folklorních legendách praví, že zemřel na stáří, jednak, že si tehdy v jeskyni uvědomil, že musí přestat a vytratil se z živých vstupů kdy šermoval se svým kordem a zadruhé jako učitel i trenér, neboť to byla jeho poslední žačka, která ho opustila a když mu unikala zády ve vánici, praštil do té struktury stavení. Naposledy se ohlédla, když měla pocit, že se tam zajíkl, ale vlastně ho přes mlhu neviděla.
NadLedvina
Jedno období se narodil v IndoČíně potomek někoho velmi mocného. On sám potomek i jeho stvořitel, který se poté uchýlil do ústraní a budoval dál své jméno i pověst i majetek a tak se ani nestačili seznámit před již starcovou smrtí a mladým dozráním. Jinoch vyrůstal v rodině tří matek, od kterých se dozvěděl, že ho s otcem společně všechny tři počaly za velice vyjímečných přírodních podmínek a konjunkcí. Byl zkrátka zrozen jako někdo nad lidský přírodním způsobem a on byl i vyššího vzrůstu. Bohužel se i u takovýchto
Objevují různé poruchy, kupříkladu nyní ho atraktivnějším brali vlastní matky a tak s nimi už v prvních letech kdy se mohl rozmnožovat nebo zjišťoval přírodní půdy objevil sex a dokonce zanechal i potomky s kterými ovšem utekli jeho matky a zanechali ho samotného v tom co pro něho zanechal jeho otec. Hodně se zajímal o anatomii těla a tak objevil co spočívá v jeho návalech adrenalinu. Mohli za to nadledvinky. Za nějaký čas se po indočíně začala objevovat těla mrtvých bez ledvin s nadledvin. Bývali to většinou vandráci a žebráci, lidé které společnost zavrhovala a vlastně nikomu nevadilo, že zmizeli. Přesto se o to staral úřad vlády. Někdo ty mrtvá těla prohledávat a zbavoval se jich. A někdo další pronásledoval ty indície po pachateli.
Ten jenž si na sebe uměl brát i podobu temnoty však nalezl v krajích jeho domoviny opět opravdovou lásku. Byla to dívka, jenž mu měla být zprvu obětí ale zjistil, že je dosti pohledná a mladá. Z důvodu kast ji však nemohl milovat ale ani zabít, přesto, že žila na ulici. Zaplatil jí tedy hodně peněz aby mohla odletět pryč daleko a začít žít nový život. Představil jí jeho domov i výzkum orgánů těla. Musela odjet ale na letišti ji odchytl jeden muž od útvaru policie. Nakonec mu prozradila kde bydlí. Než tam však stihl dorazit, Živec si dal smrtící dávku morfia proti bolesti injekcí a lehl si do vany plné kyseliny sýrové.
Policista vyrazil dveře a všiml si, že v koupelně je vana plná krve.
Policista na to zešílel, neboť spatřil i jeho trofeje ve sklech s olejem nebo lihem. Všechny to byli jenom ledviny a nad ledviny.
Sad
Jednou zde žil jeden muž, jenž byl urostlého původu. Bohužel i přes jeho znalosti světa a podobně mu chyběli vědomosti o společenském životě. Rád trávil svůj čas na samotě, kde vlastnil hektary půdy. Po čase si ale z ciziny přivezl manželku. Žili spolu na samotě. Lidé o něm říkali, že je to sadista. - Jak to víš? Ptala se ho.
- Slyším je u sebe v hlavě.
- Jsi schyzofrenik: Řekla a utekla od něho, paradoxně do rukou pravého sadisty, co tu poblíž taky žil. Nikdo neví, co se jí stalo. Už jí nikdo nikdy neviděl. Někdo tvrdí; že byla přivázána ke strašáku s rány od srpu. Na co se sám muž vzchopil bylo, že vysadil celý sad ovocných stromů a nakonec utekl někam do zahraničí. Jelikož to byl jedináček a samotář, tak majetek zůstal státu, protože se už nikdy nevrátil. Lidé po něm tvrdí, že byl Satanista, protože zanechal sad a nic víc. Někteří si zase namlouvají že byl modré krve a chtěl ostatním způsobovat bolest buď emoční nebo fyzickou neboť byl stále smutný nebo tak alespoň vyzařoval. Nikdo neví kam to vzal a co se mu vlastně stalo. Někdo tvrdí, že do Číny a že ho snad snědli.
Tunel / muž dole
Istambul se dělí na dvě strany. Křesťanskou a Islámskou. Někde tam, kde žije osídlení někdejší Konstantinopole, žil míšenec těchto dvou stran. Křesťano - islamista. Investoval peníze po otci do harémů, které ve zdech města byli vždy obvyklé. Dokonce měl jedz jich za manželku, to tu nejkrásnější z nich. Pak jednoho dne zmizeli. Ve skutečnosti však chtěli utéci. Manželku mu chytli a nechali sníst sarančaty a kobylkami, neboť to tvrdili o kurvách, že je to havěť, co žere úrodu. Sám skončil v podzemí. Nikdo nikde, jenom něco na rohožce u jeho nohou. 2 Injekce.
Prázdné. Vpich vzduchu do těla způsobí trombózu, tedy srážlivost krve. Toť přesné vyjádření toho, co žil. On i ona byli z rodu. Toť znamenalo, že tok peněz u nich ve spojení končil. To byl hlavní důvod, proč byli znelíbeni.
Moc nad tím nepřemýšlel.
- někdo musí spojit Bospor, řekl vysokým hlasem svého úzkého hrdla.
Věděla o něm i tajná policie, tak jako o každém, kdo se pohyboval v různých okruzích. Většina starších než on nebo jeho vrstevníků investovala do drog a obchodu s nimi. Většinou si tak vydělávali na závislých nebo na mladších. Jenže tady šlo už pouze o cenu jeho života. Věděl, že by ho nikdo neposlouchal. Proto dostal ty injekce. píchnul si prázdnou jehlu do těla.
Hned mu naskočil hrb za krkem. Proč dělat z komára velblouda a naopak. Nastal zmatek. Pocítil silné vedro. Ztížilo se mu dýchání. Za je někde pod městem. Dostal místnost sám pro sebe, jen muž za sklem seděl s dotazníkem. Vyptával se ho na spoustu věcí. Kluk viděl, že se temnota shání kolem něho.
Věděl že už to má spočítané. Píchnul si druhou prázdnou injekci mezi klouby na ruce. To z důvodu, aby opravdu dokončil, co začal.
Vytuneloval sám sebe a tím i systém okolo něho. Jeho duch Spojuje oba břehy. Evropskou i Asijskou.
Žádné komentáře:
Okomentovat