Euforie je první kniha povídek Domynyka Alfa.
Naleznete v ní prvky poetismu, weird fiction, new weird, pulp fiction, magického realismu,
slangových výrazů i žargotu, stejně jako městského humoru.
Download
Klíče
Kotě a Číča seděli na patníku před vchodem do jejich domu. Ztratily klíče.
Byly hodně opilé a nevěděly si rady.
Bylo kolem desáté večer a jediné štěstí, že nepršelo.
Ve stejné ulici byla i autobusová zastávka, a protože byl pátek, všichni vystupující cestující šli rovnou do baru vedle jejich domu. Střídali se tu cizinci, štamgasti, mladí i starší lidé.
Holky jen seděli a pozorovaly co se kolem děje.
Jednou vyšli z baru G kluci si zapálit skleněnku. Vypadalo to spíš jako přehlídka ukašlanců.
Div nevykašlali plíce.
Podruhé se zas venku přišli porvat dva blbečci. Utvořil se kolem nich kruh zvědavců a někteří si to i natáčeli.
Facka, pěstí, koleno a hned bylo vyhráno.
Blbeček se válel po zemi a druhý blbeček se do foťáků naparoval svými svalnatými pažemi nad hlavou. Nakonec poražený pozval výherce na panáka.
Uběhla hodinka a holky se fakt nudily. Házely kamínky před sebe a začaly střízlivět.
-“Potřebuju kluka.” zničeho nic řeklo Kotě.
“To já taky.”
-”Vždyť ty máš. Kocoura.”
“No jo. Ale.”
-”Nechce se mrouskat?”
“Ale jo. Jen ho furt zajímaj jen myši.”
-”A to je špatně?”
“No neni. Ale.”
-”Ale?”
“On prostě vždycky přijde utahanej z lovu a..”
-”A?”
“Prostě nic. Spí v klubíčku a pastí.”
-”Ayay. A co ho takhle potahat za ocas?”
“To je vždycky nasranej. Prej myš mám, tak mám dát pokoj.”
-”Hm.”
“Chtělo by to psa. Fakt hafana. Co přijde a chytne mě do huby a klidně mě i roztrhá, když nebude po jeho. Ale v tom smyslu, že se mi bude věnovat. A ne jen lovenim myší.”
-”Ale to přece nejde ne?”
“No nejde no. Na takovýho narazíš v jednom z devíti životů. Jestli vubec.”
-”A nejsou od toho ty životy?” zasmálo se Kotě.
“Taky. Hlavně na skákání z oken a vrnění. Zvedání ocásku a drápání koženejch gaučů. Občas nějakou tu myš.”
-”Ty si skvělá. Víš co chceš. Víš co s životy, ale jsi nespokojená. Já nevim co chci a spokojená jsem.”
Chvilku obě mlčely.
“Dojdu pro rum. Oka?” navrhla Číča.
-“Tak jo. Počkám tu.”
Mezitím z baru vylezl jeden kluk a něco čmáral na zeď u vchodu.
-“Hej! Co blbneš?” upozornilo ho Kotě.
Nelekl se. V klidu to dopsal a pak se za ní vydal.
“Co ty tu tak sama?”
-“Já tu nejsem sama.” ohradila se asi ze strachu, že by její samoty mohl využít.
“Ne? A s kým tu ještě si?”
-“S vandalama se nebavim.”
Kluk se tomu zasmál. Zapálil si cigaretu a ona také.
Nakonec mu dala. Číslo.
A on odešel někam pryč za svýma malůfkama.
Nato se hned vrátila Číča s rumem. Opily se tak moc, že si ani nevšimly, že kolem nich projíždí sanitka a policie a něco řeší v baru.
Odvádějí blbečka s pouty.
Odvážejí blbečka s rozbitou hlavou.
A taxíky odvážejí poslední lidi z baru.
Holky se probudily na schodech svého domu až ráno, kdy jeden starý mrzutý soused zasekl dveře o číči tělo.
“Vy bezďačky! Koukejte se klidit!”
-“Klid strejdo, my tu bydlíme. Neměl byste smetanu?”
Žádné komentáře:
Okomentovat